Mjr. v. v. Ladislav Jerguš: Vzpomínky radisty - Letectvo a politika

Ve třetím pokračování svých vzpomínek chci zajít do problému, který je velice zrádný v tom, že nevhodně zasahoval do vojenského, zvláště leteckého života.Doplatila na to řada výborných letců všeho ražení, od pilotů po pracovníky zabezpečovacích útvarů.

Musím zde připomenout, že v době mezi světovými válkami byla armáda apolitická, to znamená, že na půdě armády nesměla být organizována žádná politická činnost a příslušníci armády nesměli být členy některé z politických stran. Vpád politiky byl až v době zavádění osvětových důstojníků v našich jednotkách na východní frontě, většinou prosazovaných moskevským vedením KSČ. Řada tehdejších důstojníků byla proti a mnozí na to doplatili, včetně generála Heliodora Píky. Tento trend se prosadil i do obnovené armády po válce.

Vnější podmínky a vábivé mámení přivedlo na stranu komunistické strany řadu významných osobností, které se hlásili k idejím socializmu a komunizmu. To do značné míry ovlivnilo i prostého člověka, který neměl dostatek informací a značný pokrok spojoval se změnou společenského pořádku. Proto mohla komunistická strana získat obrovskou popularitu a tím i první volební výsledky, čímž se dostala k moci. Únor 1948 ovšem znamenal, že politické vedení státu přeměnilo armádu z nástroje moci státu na nástroj moci politické strany. Do politiky zasáhnul bolševizmus, který byl tvrdou a likvidující ideologií, neuznávající právo na názor, diskuzi, právo volitelnosti.

Bylo by potřebné hlouběji některé věci rozebrat, zhodnotit, proč se stalo to nebo ono, proč řada lidí bezmezně věřila v to, co hlásala oficiální propaganda, k čemu směřovala tehdejší ideologie. Někteří intelektuálové sice začínali chápat, že komunizmus je pouhá utopie, řadící se k utopistickým směrům středověku. Jenže některé vnitřní ale i vnější podmínky, podporované značnou propagandou vedly k tomu, že velká část obyvatelstva nepostřehla nárůst rozporu mezi teorií a praxí komunistické ideologie. Časově se tato míra neúnosnosti naplnila na přelomu let 1967-1968.

Rok 1968 znamenal značné uvolnění a přivítala ho převážná část armády, především letectva, které se přihlásilo k odkazu a tradičným hodnotám našich předválečných letců. Ke konci dubna se konal na Měříně aktiv letců, na kterém byla odsouzena politická moc, která pošlapala čest, hrdinství, statečnost a odhodlanost našich letců postavit se na odpor nacizmu, především na západních frontách. Naše generace měla poprvé možnost seznámit se s osudy těchto letců. Tento akt letectvo krutě odskákalo v době nástupu tzv. očisty.

Strach o holou existenci je skvělá půda pro manipulaci s veřejným míněním i k vytvoření tlaku a přivedení mas k poslušnosti. Pomocí brutální a hrubé moci byl nastolen totální nátlak. Bylo v moci se mu vzepřít? Krok za krokem utichaly protesty větších i menších kolektivů a jedinců, právě pod hrozbou represí, obdobných po roce 1948. Politici, kteří demokratizací společnosti ztráceli své mocenské pozice, se velice ochotně (za zády s mocnou všehoschopnou armádou okupantů) ujali úkolu vytvořit opět prostředí strachu a poslušnosti. Tomu se nakonec podvolila i celá řada lidí dole, část ochotně, ale značná část pod hrozbou ztráty existence. První projevy nesouhlasu spadají někdy do května 1969, kdy jsme měli podepsat tzv. akt loajality. Podepisovali jsme jakési prohlášení, ve kterém se stvrzuje souhlas a poslušnost s kroky, které vedení státu a velení armády podniká k zachování idejí socializmu. Ti, kteří to nepodepsali (u našeho pluku byli tři: Kerbic, Málek a Rodovský), byli s okamžitou platností z armády propuštěni. To zdůrazňuji proto, že tohle prohlášení podepsali i ti, kteří byli propuštěni po následné "slavné" prověrkové akci, počínaje rokem 1970. Pokud chceme někoho označit, že projevil nesouhlas s tehdejším děním, tak to byli tito kolegové.

Proč tento složitý a obsáhlý úvod? Aby bylo jasno z jakého postu hodnotím události, pro mnohé velice hektické. Člověk postupem času a získáním dalších nových informací může měnit na určité věci názor z hlediska nového poznání. Přesto jeden názor zůstal zachován tak, jak jsem si ho vytvořil v létech 1969-1970.

Nástup moci a způsob "očisty" byl především u letectva nezákonný, nehorázný a likvidující! Ne proto, že se to dotklo i mne. Nedokázal jsem nevyslovit svůj názor - i když jsem byl podle všeho velice ukázněným vojákem a do roku 1968 i ukázněným členem "rodné" strany. Jasně jsem vyslovil, že chci zůstat v armádě, že bez odmluvy se podřídím všemu, co se bude nařizovat, co bude prioritou, ale současně preferuji právo člověka mít vlastní názor. Pokud člověk neporušuje zákony, dodržuje plnění rozkazů a nařízení, má právo na existenci jako každý jiný. Mým hlavním hříchem bylo, že jsem měl příliš měkké a křesťanské smýšlení, které je "neslučitelné s posláním komunisty".

Způsob "očisty" byl řízen a tvrdě kontrolován shora. Prověrkové komise měly vyplnit rozkazy politické moci. Bylo nařízeno propustit 25% lidí, dalším 15-20 % pohrozit ve formě pozastavení členství v KSČ. Prověrky a následné propouštění mělo probíhat jiným způsobem, zvláště proto, že všichni byli propuštěni na základě znění stejného článku zákona: "politická nespolehlivost". Rovněž naprosto oprávněná rehabilitace počátkem roku 1990, uvítaná téměř všemi v té době v armádě sloužícími, nebyla provedena tak, jak byla myšlena. Průběh rehabilitace se odchýlil od samotné podstaty, rehabilitace měla zahrnovat i další osoby propuštěné z tzv. "očisty", a to na základě širšího posouzení. V komisích měli být přítomni i zástupci útvarů, aby bylo jasno, kdo a za jakých okolností byl propuštěn. Pak by se nestalo, že za viníky propuštěných byli v řadě případů označováni i ti, kteří přišli do armády až po roce 1970. Lidé v zájmu svém a především své rodiny se podvolili plnit to, co se po nich požadovalo.

Z historie nelze vymazat 40 let. Letectvo zaznamenalo řadu vynikajících výsledků nejen v průběhu těchto let, ale i po roce 1989 velice zdatně soutěžilo v ukázkách na různých leteckých dnech nebo obdobných akcích ve Velké Británii, Belgii, Francii nebo Itálii. Nás těší, že to byl i "Szobi kvartet" od našeho pluku, box třech, později čtyřech letounů L-410 Turbolet. Umění našeho expilota plk. Vaška a dalších bylo velice příznivě hodnoceno západními experty.

Naše odbočka jako celek se snaží na tuto historii navázat. Tradice letectva a taktéž našeho pluku udržuje při životě především pořádáním tradičních setkání, které začal organizovat Karel Rozsivka v roce 1990 a tedy letošní bylo již dvacáté v pořadí a bez přerušení. Dříve o rok takové setkání začal pořádat pouze ICAR CLUB. Ocenil to i velitel vzdušných sil gen. Ing. Minařík, který se zúčastnil našeho setkání v roce 2006, při příležitosti 60. výročí ustavení 1. leteckého dopravního pluku. Na tomto setkání bylo 157 bývalých příslušníků a gen. Minařík tehdy řekl, že tak masové a dobře organizované setkání nemá obdobu.

Naším tradičným hostem na všech akcích, valných hromadách je gen. Zdeněk Škarvada, bývalý pilot 310. Čs. stíhací perutě RAF a v jeho osobě si ctíme těch, kteří odešli za hranice, aby se zapojili do boje proti nacizmu. Rok 90. výročí nejen vzniku republiky, vzniku našeho letectva, ale především vzniku Svazu letců jsme připomenuli důstojným způsobem. Zásluhou kolegů pod vedením Františka Pavelčíka to byla výstava "Křídla nad Mošnovem" v muzeu Beskyd ve Frýdku Místku, následovala výstava v Novém Jičíně a na závěr v Příboře o bratřích Žurovcových v cukrárně Elvíra a v městském muzeu "Z dějin čs. letectva – Příborsko v oblacích",kterou navštívilo během tří měsíců přes 600 návštěvníků a měla velice příznivou odezvu. Ale to vše již bylo bez podpory nebo vměšování nějaké politické strany.

Poznámka:

Tento článek byl na základě ohlasů a výhrad některých členů "Sdružení rehabilitovaných" upraven v pasáži, která je psána odlišným písmem (kurzívou). Původní verze článku byl můj osobní pohled na uvedenou problematiku, kterou může někdo brát osobně. Neměl jsem v úmyslu někoho poškodit nebo narušit jeho veřejnou autoritu. Autoritu ve společnosti může každý z nás získat pouze zvenčí, nikdy si ji nemůže nikdo z nás nadiktovat. Autoritu získáváme na základě své činnosti, svého jednání, chování, vstřícnosti a tolerantnosti.

Pokud však původní verze článku někomu neoprávněně narušila vnější pohled na jeho osobu, prosím - promiňte.

Mjr. v. v. Ladislav Jerguš
Místopředseda a jednatel odbočky SL ČR Příbor

Obsah © Svaz letců Příbor, z. s. | Design & grafika © Pavel Šenk