Ke snímku není třeba další komentář. Takový pohled potěší každého
fanouška letectví! |
Pohled na krásný letoun, při přípravě k letu. Za každého počasí a
v každé roční době bez ohledu na čas bylo nutno mít letouny stále
připravené. Proto se toto povolání nedalo vydržet bez lásky k
letectvu. Mnozí technici zaplatili zdravím i tak "jednoduchou"
věc, jako je stání před letounem při motorových zkouškách, kdy se
při plných otáčkách motoru chvěl nejen žaludek... |
Každodenní práce techniků – stále se opakující kontroly všech
částí letounu. Nic nesmí být přehlédnuto, vždyť na tom záleží
život posádky. Ve vzduchu se bohužel nedá zastavit! Proto jsou i
vztahy létajícího a technického personálu, založené na vzájemné
důvěře, jiné než u jiných druhů vojsk. |
Pojíždění letounu ze stojánky na vzletovou dráhu. Přání všech, aby
cesta vedla i obráceným směrem. Ne vždy bývá bohužel toto přání
vyslyšeno. |
Poslední okamžik na stojánce. Motory zkontrolovat na plný výkon,
„špalky“ jsou odstraněny od kol podvozku a jde se na věc s
leteckým pozdravem „Kolik startů, tolik přistání“. |
Technici při přípravě k letu. Doba, kdy jeden člověk znal celý
letoun je dávno pryč. Proto se na přípravě podílejí různé
odbornosti – motoráři, elektrikáři, radisti a zbrojíři. A všichni
technici mají nad sebou další „bdělé oči“ – starší techniky a
kontrolory. Přehlédnutí závady se proto moc nepromíjí. |
Dopravní pluk nebyl určen jen k provádění výsadků, ale zúčastnil
se i různých přepravních úkolů pro tehdejší hospodářství.
Nejoblíbenější byly přepravy jahod a zeleniny. Létalo se do všech
států tehdejší Varšavské smlouvy. Jeden z důkazů na letišti v
Bukurešti. |
Tak jako v životě člověka i technika jednou doslouží. Shodou
okolností je letoun 3107 na snímcích ze svého života a bohužel i
„smrti“. Kdyby bylo jen na lidech okolo letadel, nikdy by k
takovému smutnému konci nedošlo. Vždyť i další generace mají právo
vidět co jejich předci vytvořily. A netýká se to jen letectví. Ne
nadarmo vznikla výstraha „Národ, který si neváží své historie si
nezaslouží ani budoucnost“. Kéž by to nebyla pravda o našem
národu. |
Výhodou dopravního letectva byla i možnost zaletět do Prahy na
nákupy s manželkami. Že se holky nebáli svěřit svoje životy do
našich rukou a přežít tu chvíli v nepohodlí transportního letounu
je nasnadě. |
Osádka před letem. Zleva – palubní technik Jirka Dvořák, pilot
Jarda Fryščák, palubní radista Emil Molnár, letovod Standa
Kohoutek a pilot Jiří Jurášek. Kdo se chystá jít za holkama nemá
kombinézu. |
Několik snímků z „detašmámu“ v Karlových Varech. Příprava před
výsadky. Padáky jsou pěkně v řádku. Vždyť jsme na vojně a měl by
zde být pořádek. |
Zatímco výsadkáři mají neustále práci, osádky mají klid, ale jen
před „bouří“. Udržet letouny při výsadcích ve velmi těsné formaci
není tak jednoduché, jak to vypadá ze země. Stačí aby vedoucí
udělal nečekaný manévr a katastrofa může následovat. Naštěstí se
to nikdy nestalo. |
Výsadkáři při přípravě na kontrolu padáků. Neustálá kontrola je
vždy důležitá, za každé pochybení se tvrdě platí. Při jednom
výsadku se omotalo vytahovací lanko výsadkáři kolem ruky, která
zůstala na palubě letounu. |
Na „detašmán“, zlidovělý název z anglického slova detachement
(odloučení) se většinou všichni těšili. Jednak se vysazovalo z
jiného letiště a navíc to byla vždy změna z letištního stereotypu.
Že někdy byly podmínky provozu opravdu polní, nejen provozní ale i
stravovací a ubytovací nikomu nevadilo, hlavně když bylo pěkné
počasí. |
Při hromadných výsadcích je vždy problém s místem. Letouny
zabírají hodně místa a neměly by být daleko od sebe.Přesun
výsadkářů, kteří měli nesenou výzbroj kolem 60 kg, také pro ně
nebyl jednoduchý. Piloti jim říkali smraďoši. Ono totiž v parném
létě čekat s plnou výzbrojí na nastoupení do letounů dalo pěkně
zabrat. |
Letouny jsou připraveny k nástupu výsadkářů. Aby nedošlo k
překlopení, je pod ocasní částí podpěra, která se odstranila až po
nástupu výsadkářů. |
Chvíle, kdy technici nejsou v montérkách byla vzácná. Náčelník
první skupiny mjr. Lacina (ruce v bok) byl pěkný metr, ale
spravedlivý. Pod centroplánem jsou zřetelné závěsníky na které
byla možnost zavěsit i bezzákluzový kanon, motorku, nebo jiné
podvěsy. O této možnosti se ví poměrně málo. |
Pohled na stojánku, kdy docházelo k rušení Il-14. V pozadí jsou
již letouny An-12, An-26. Nebude trvat dlouho a bude se zde
prohánět jen vítr. |
Běžný letový den na letišti Mošnov. Létalo se téměř za jakéhokoli
počasí. Plnění letounů obstarávali ve většině případů mechanici z
vojáků základní služby. Množství paliva se určovalo podle úkolu.
Maximální množství bylo 3520 + 950 litrů (přídavné nádrže na
křídlech). Při výsadcích se zpravidla plnilo méně z důvodu
možnosti využití většího množství nákladu. |
Letouny vyrovnané v řadách v době největší slávy. Dopravní pluk
měl 27 letounů Il-14, které byly rozděleny do tří provozních skupin
po 9 letounech. Na první pohled byly rozlišitelné podle barvy
„klobouků“ vrtulí. První skupina červená, druhá žlutá a třetí
modrá. Jinak si téměř všichni příslušníci technického personálu
pamatovali trupová čísla jednotlivých skupin. |
Ukončení výcvikového roku s předáním dekorované zástavy
veliteli pluku pplk. Arpádu Bárci |
Jeden z mnoha nástupů pluku při různých příležitostech před
hangárem Technického oddělení. Ty tam jsou doby, kdy technici byli
ubytováni ve stanech a technické oddělení bylo v Přerově. Jen ty
obrovské vzdálenosti zůstaly. Při pohledu, s odstupem času, se
nechce věřit, kolik lidí z povolání i vojáků základní služby pluk
měl a to nebyl v letectvu osamocen |
Nástup pluku u příležitosti spojeneckého cvičení „Štít“. V pozadí
je vidět část letounů sovětského pluku s velkokapacitními letouny
AN-12. |
Slavnostní pochod se zástavou pluku před hangárem Technického
oddělení. I pochodovat je nutno se naučit a snad se nemáme za co
stydět, i když byla vždy rivalita mezi letectvem (modrými) a
ostatními druhy vojsk (zelenými). Odtud panovalo rozšířená pomluva
„kde končí letectvo, začíná již bor…“. Jistě nám záviděli větší
úspěchy u děvčat! |
Vrtulník Mi-17 na stojánce v Mošnově. Původně byla oddělená část
pluku s vrtulníky Mi-4 a později Mi-8 a Mi-17 dislokovaná na
letišti Prostějov. |
K dopravnímu pluku patřily i vrtulníky. Jedním z techniků –
šprýmařů - byl i Franta Šincl zvaný „Žulík“. Byl pověstný svými
kanadskými žertíky zkoušených na kamarádech. Nezůstali jsme mu
sice nic dlužni, ale odveta ho nikdy neodradila. |
Přelet do Belgie, kde mimo naše letouny byl převážen i technický
personál zajišťující provoz ostatních display týmů. Naši letci
letěli jako vedoucí celé skupiny a zajišťovali navigaci i spojení
při přeletu území celé Evropy. |
Létalo se i na letiště Poprad - Tatry. |
Antonov An-26, naše oblíbená "Andula" |
Let L-410 UVP "Turbolet" |
Skupina elektrotechnického personálu u letounu L-410. |
Táž skupina u letounu podstatně většího An-12. Dva takovéto
letouny byly používány u dopravního pluku. |
An-12 nad mraky |
Obří Antonov An-12 |
An-12 na leteckém dnu |
Szobi Kvartet |
Szobi Kvartet |
Szobi Kvartet |